Zájem o obor, který se věnuje zdraví a kvalitě života seniorů, zůstává mezi mediky nízký. Lékařské fakulty se přitom snaží geriatrickou problematiku do výuky začlenit – zatím však s omezeným ohlasem. Co stojí za nezájmem studentů a jaké změny by mohly situaci zlepšit?
Geriatrie má problém. Medici nemají o obor velký zájem. Navíc jen polovina těch, kteří si ho vyberou, se mu po škole skutečně věnuje. A průměrný věk geriatrů přesahuje 50 let. Alespoň tak situaci popisuje Národní plán rozvoje geriatrické péče. Ten zároveň konstatuje, že ačkoliv je geriatrie v nějaké formě vyučována na všech lékařských fakultách, někde je pouze dobrovolně volitelným předmětem. Liší se rozsah i forma výuky a nejsou sjednocena curricula. Zdravotnický deník proto oslovil lékařské fakulty, aby zjistil, jak u nich výuka geriatrie vypadá a jaký je o ni zájem.
Základy geriatrie se učí všichni
Na všech třech oslovených fakultách – 1. a 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy (LF UK) a Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci – se geriatrie ve výuce vyskytuje. Liší se ale způsobem i hloubkou zařazení do studijních programů.
Na pražské 1. lékařské fakultě UK je situace poměrně jasná. „Na 1. LF UK je geriatrie zařazena jako samostatný výukový předmět, a to v magisterském programu všeobecné lékařství a dále v programech nelékařských profesí – v bakalářském studiu ošetřovatelství, nutričních terapeutů, ergoterapeutů a fyzioterapeutů – ve všech programech jako povinný předmět,“ popisuje děkan Martin Vokurka. Geriatrie pro všechny studenty povinná už od roku 1992. „To znamená, že všichni naši absolventi lékaři od roku 1995 již prošli vzdělávacím programem zahrnujícím základy geriatrie,“ dodává.
Na Univerzitě Palackého v Olomouci je výuka geriatrie rozptýlena napříč předměty. „Geriatrie není samostatným předmětem, ale v rámci povinného curricula Všeobecného lékařství na LF UP se tato problematika prolíná celou povinnou výukou – v rámci výuky etiky, komunikace s pacientem, ošetřovatelství, farmakologie, vnitřního lékařství, neurologie, psychiatrie i v rámci akutních stavů,“ vysvětluje Eva Klásková, proděkanka pro studium vyšších ročníků. Studenti si mohou zapsat volitelný předmět Vybrané kapitoly z gerontologie, o který má zájem přibližně deset až patnáct studentů ročně.
Na 2. lékařské fakultě UK je výuka geriatrie povinná pro všechny mediky. „Pokusy o nabídku volitelných předmětů zatím nedoznaly dostatečného zájmu. Příští rok to zkusíme znova,“ přiznává primář Milan Kvapil, který stojí v čele Geriatrické interní kliniky 2. LF UK a FN Motol. Právě tato klinika je podle něj unikátním pracovištěm, kde studenti i mladí lékaři získávají praktickou zkušenost s péčí o starší pacienty. „Čtvrtým rokem existuje mnou založená Geriatrická interní klinika, která úzce spolupracuje s Centrem následné péče. Vystačíme si tedy sami,“ říká.
Zájem o obor: jednotky absolventů
Fakulty sice výuku geriatrie nabízejí , jen málokdo se po promoci rozhodne pokračovat v oboru. „Do oboru geriatrie se celostátně hlásí pouze jednotky absolventů,“ upozorňuje děkan Vokurka. Důvodem může být i struktura postgraduální přípravy. Mladí lékaři musí nejprve absolvovat takzvaný interní kmen nebo základní kmen všeobecného praktického lékařství, teprve poté se mohou specializovat v geriatrii.
Podobně situaci popisuje i olomoucká proděkanka Klásková. „Fakulta nemá k dispozici data, kam se její absolventi v rámci specializační přípravy budou hlásit. Existuje předpoklad, že většina zájemců o tento obor se rozhodne až po absolvování interního kmene, na který obor geriatrie navazuje,“ uvádí.
Naopak z Motola přichází trochu optimističtější pohled. „Během posledního roku jsme přijali šest absolventů, což, zdá se mi, nevypovídá o nezájmu,“ uvádí Kvapil. Dodává, že má i několik „čekatelů“, tedy studentů posledního ročníku, kteří se chystají po promoci do geriatrie nastoupit. „Je ale pravdou, že Geriatrická interní klinika 2. LF UK a FN Motol je svým charakterem jedinečné pracoviště, které nemá v ČR obdobu,“ zdůrazňuje.
„Low tech, high touch“
Přitažlivost oboru geriatrie je mezi mladými mediky omezená. Podle děkana Vokurky je to dané i samotnou povahou oboru. „Geriatrie, podobně jako některé další obory, je oborem s ‚low tech, high touch‘, tedy se zatím malým zastoupením přístrojových výkonů a specializovaných technologií, což pro některé mladé absolventy není dostatečně ‚cool‘,“ vysvětluje Vokurka.
Důležitou roli podle něj hraje i obecné vnímání stáří ve společnosti: „Dalším důvodem je celospolečenský postoj a negativní předsudky a stereotypizace vůči starým lidem, důchodcům a starým pacientům. Mladí lékaři tak mohou mít pocit, že péče o tyto pacienty stojí na okraji zájmu společnosti,“ popisuje.
Podle Kláskové se k tomu přidává i psychická a odborná náročnost. „Pacienti jsou polymorbidní, vyžadují dlouhodobou péči, součástí oboru je i paliativní péče. Práce se staršími pacienty je psychicky náročná a pro mladého lékaře může být obtížné se vyrovnat s fenomény smrti, umírání, progrese onemocnění. Je třeba, aby byl lékař vyzrálou osobností, s vysokou dávkou empatie, trpělivosti a dobrými komunikačními schopnostmi,“ vysvětluje.
Jiný pohled nabízí primář Kvapil: podle něj není nezájem o obor univerzální. „Založil jsem kliniku, která nabízí skvělé příležitosti mladým lékařům, a oni k nám nastoupili. Jsou senzační, se zájmem, empatií, chutí po nových dovednostech a poznatcích… Pokud problém nevidím, neznamená to, že neexistuje, ale současně, pokud je u nás situace taková, jakou jsem popsal, tak nevím, proč by se podobný progres nemohl uskutečnit v kterékoliv jiné fakultní nemocnici,“ uvádí.
Sjednocení výuky? Ne tak snadno
Otázka, zda by bylo vhodné sjednotit výuku geriatrie napříč českými lékařskými fakultami, odborníky rozděluje. Děkan 1. LF UK nepochybuje, že by společný rámec prospěl. „Dle mého názoru by sjednocení a vytvoření ‚národního‘ curricula v programech všeobecné lékařství mohlo jednoznačně být výhodné vzhledem k současné roztříštěnosti požadavků na jednotlivých fakultách,“ míní Vokurka. Podle něj by se mohla inspirovat evropskými standardy, například UEMS – Sekcí geriatrické medicíny, která pracuje na jednotném pregraduálním i postgraduálním programu.
Milan Kvapil však soudí, že namísto centralizace by měla probíhat spíše odborná diskuse a sdílení zkušeností. „Cítím ji spíše jako příležitost k vyměňování poznatků a předávání zkušeností, než cestu ke sjednocení. Možná pouze projednat a nabídnout minimální standardy poznatků z péče o seniory napříč obory pro absolventy, nabídnout kritéria kvality a podobně,“ navrhuje.
Podle Evy Kláskové není úplné sjednocení ani prakticky možné. „V rámci každého oboru je vhodná spolupráce mezi odborníky z různých fakult. Úplné sjednocení výuky ale není reálné vzhledem k rozdílům v rozvržení výuky a zázemí jednotlivých fakult,“ uvádí.
Cesta k většímu zájmu
Přestože všichni tři odborníci uznávají, že geriatrie potřebuje více pozornosti, každý vidí cestu jinak. Děkan Vokurka upozorňuje na nutnost systémové podpory. „Musíme hledat vhodné modely výuky, motivační prvky, dotovaná rezidenční místa – a to nejen v rámci fakulty, ale v rámci celého systému zdravotnictví,“ říká. Podle něj je klíčové, aby stát i univerzity společně vytvořily prostředí, které studenty k oboru přitáhne, a zároveň jim nabídly jistotu pracovního uplatnění.
Rovněž Klásková by se přimlouvala za cílené motivační programy podobné těm, které fungují u jiných nedostatkových oborů. „Obecně by mohlo pomoci například zavedení rezidenčních míst dotovaných Ministerstvem zdravotnictví podobně jako u oborů všeobecného praktického lékařství, dětské psychiatrie nebo praktického lékařství pro děti a dorost,“ říká.
Důležitá je podle ní i pozitivní prezentace oboru během studia a možnost studijních pobytů. „Jednou z cest by mohla být nabídka dotovaných stáží v nemocnicích a regionálních zařízeních poskytujících geriatrickou péči,“ vysvětluje. Studenti by se tak blíže seznámili s oborem, který bude do budoucna kvůli stárnutí populace stále potřebnější.