Jaké jsou limity a hranice při veřejném zadávání zakázek ve zdravotnickém sektoru, jak o nich přemýšlí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), potažmo soudy, a jak mohou čeští zadavatelé zacházet se zahraničními dodavateli z třetích zemí mimo EU. O tom na summitu Zdravotnického deníku Technologie a inovace ve zdravotnictví mluvil předseda ÚOHS Petr Mlsna, který popsal některá nedávná rozhodnutí úřadu, a to nejen z oblasti zdravotnictví. A upozornil i na to, že brány vstupu pro řízení před úřadem jsou velmi nízké a mohou být zneužívány k nekalému konkurenčnímu boji.
„Je to takový pokus vysvětlit nejen to, jak přemýšlí náš úřad, když posuzuje některé návrhy, ale zároveň, jak přemýšlí soudy, které jsou mnohdy více rigidní než ÚOHS,“ uvedl Mlsna svou přednášku a dodal, že všechna rozhodnutí, která zmiňuje, jsou již pravomocně ukončena, takže lze o nich hovořit otevřeně.
Pohlížet na nákup NIS jako na celek
První případ, o němž Petr Mlsna na summitu mluvil, se týkal Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN), která poptávala licence ke svému již existujícímu nemocničnímu informačnímu systému (NIS), nazvanému Zlatokop. „VFN získala tento systém údajně bezplatně od Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Jak ale nakonec dokázalo šetření našeho úřadu, úplně bezplatné to nebylo,“ uvedl Mlsna. Navrhovatel napadal zadávací podmínky, s tím, že VFN samotným stanovením předmětu veřejné zakázky bezdůvodně omezila okruh dodavatelů na jednoho – a nekonala se tedy soutěž.
V panelu nazvaném Praktické kroky realizace eHealth v České republice a Evropské unii vystoupili (zleva) zástupce generálního ředitele TESCO SW David Tesařík, předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Mlsna, moderátor diskuse a šéfredaktor Zdravotnického deníku Tomáš Cikrt, ředitel Národního centra elektronického zdravotnictví (NCEZ) Petr Foltýn a náměstek ministra obchodu a průmyslu Jan Kavalírek.
V první instanci ÚOHS návrh zamítl s tím, že nebyla bezdůvodně omezená soutěž. Až ve druhém stupni bylo toto rozhodnutí zrušeno a zvráceno. „Druhostupňové rozhodnutí stálo na tom, že zakázku musíte v případě úplatného plnění podle zakázkového zákona soutěžit. Pokud by bylo plnění bezúplatné, nespadalo by to do působnosti zákona. Nicméně tím, že se zadavatel (tedy VFN – pozn. red.) zavázal, že úpravy a rozšíření softwaru a náklady na školení zaměstnanců bude hradit a bude jejich je IKEMu poskytovat. Takže tam už bezúplatnost není a jsme v režimu zakázkového zákona,“ vysvětlil Mlsna.
Proto je podle Mlsny důležité, aby nemocnice při nákupu informačních systémů na věc pohlížely jako na nákup celku – tedy nejen systému samotného, ale i licencí, které se k němu vztahují. Ve zmiňovaném případě přitom bylo fungování NIS jednoznačně podmíněno licencemi, které vlastnil pouze IKEM, který systém vyvinul. „Žádná soutěž se nekonala, protože licence mohl dodat jediný subjekt,“ vysvětlil Mlsna, proč došel jeho úřad k závěru, že „nebyly prokázány objektivní důvody, které by vedly k tomu, aby takto mohla být omezena hospodářská soutěž“. Výsledkem bylo, že VFN tyto argumenty akceptovala a zadávací řízení sama zrušila.
Výrok soudu jako tragédie pro zadavatele
Na jiném případu z nezdravotnické oblasti ilustroval předseda ÚOHS případ, který by mohl mít pro budoucí soutěžení NIS velmi závažné důsledky. „Zadavatel v oblasti stavebnictví dlouhodobě používal nějaký konkrétní software a následně poptával pouze jeho podporu a rozvoj v jednotlivých projektech. A vlastník softwaru si vytvořil partnerskou síť, do níž zařadil některé subjekty z trhu, které mohly tento jeho softwarový produkt podporovat a nadále rozvíjet. To je na IT trhu naprosto standardní postup,“ uvedl Mlsna. Pokud by zadavatelé tuto možnost neměli, bylo by podle Mlsny nutné soutěžit NIS vždy od samého počátku, což je podle něj v praxi naprosto nereálné.
Technologie a inovace ve zdravotnictví 2025
Krajský soud v Brně, který se případem zabýval, ovšem konstatoval, že takový postup není v pořádku, protože dochází omezení soutěže o veřejnou zakázku. ÚOHS se věcí zabýval, došel k opačnému názoru než soud a podal proti jeho rozhodnutí kasační stížnost (opravný prostředek, kterým lze ve správním soudnictví napadnout pravomocná rozhodnutí krajských soudů – pozn. red.).
„V tomto případě si vytvořil vlastník softwarového produktu svojí partnerskou síť, ve které bylo v ten daný okamžik šest subjektů a ÚOHS to vyhodnotil jako opatření, které umožňuje soutěž a které umožňuje získat podporu nebo rozvoj od někoho jiného než od vlastníka daného systému… Jiná možnost neexistuje. Buď budou zadavatelé vynakládat stamilióny na nové systémy, anebo se bude soutěžit tímto způsobem, který alespoň soutěž v podpoře a rozvoji umožňuje.“ řekl na summitu Mlsna. A dodal: „Doufáme v úspěch, protože jinak by to byla pro zadavatele poměrně velká tragédie. Nevím, jak jinak by se potom soutěžili informační systémy, případně jejich podpora.“
Publikum summitu, který se odehrál v prostorech Hotelu Fitzgerald Praha.
Úřad zadavateli neříká, co a kdy má poptat
Soutěže k vybudování informační a komunikační platformy pro telemedicínu Telemedicínského centra Fakultní nemocnice Olomouc se týkal třetí prezentovaný případ. „Soutěženo bylo podle mezinárodních standardů. Zakázka byla v podstatě ze strany zadavatele jakýmsi pionýrským krokem v této oblasti. A navrhovatel napadl zadávací podmínky s tím, že jsou nejednoznačné a že on nemůže podat v tomto výběrovém řízení nabídku,“ uvedl Mlsna.
Tento návrh byl úřadem zamítnut. „Úřad nikdy neříká zadavateli, co a kdy má poptat. To musí vždy vědět zadavatel. On ví, co a kdy poptává, což se musí promítnout právě v zadávací dokumentaci. A v tomto případě zadavatel v dynamicky se rozvíjející oblasti telemedicíny nepožadoval v zadávacích podmínkách nic nestandardního a vše bylo založeno na existujících mezinárodních standardech,“ vysvětlil Mlsna. Nebývá to ale podle něj tak úplně zvykem. „Nejčastějším důvodem pro zrušení řízení je, že zadavatelé nemají přesně promyšlené, co poptávají, protože tomu odpovídají i zadávací podmínky,“ doplnil.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek na summitu Technologie a inovace ve zdravotnictví.
Šéf ÚOHS upozornil v kontextu tohoto podání na fakt, že k napadení zadávacích podmínek si stačí najmout dobrého advokáta složit kauci 100 tisíc korun. „Je to strašně jednoduché. A my jako úřad dlouhodobě upozorňujeme na to, že mít tak nízké brány vstupu pro řízení před úřadem, kdy je potom zadavatel blokován třeba i v miliardových investicích v IT infrastruktuře a podobně, to je v podstatě otevřené pole působnosti jak někomu zkazit konkurenční boj,“ upozornil Mlsna.
Neprokazujeme, ale ověřujeme argumenty
Na případu náchodské nemocnice pak předseda ÚOHS popsal ještě jeden častý problém. „Zadavatel si v zadávacích podmínkách pro implementaci nových informačních systémů PACS stanovil, že požaduje certifikaci jako zdravotnický prostředek třídy 2B. Podle navrhovatele tím ale došlo k diskriminaci, protože stejně tak je pro daný typ systému PACS použitelný zdravotnický prostředek certifikovaný ve třídě 2A,“ uvedl Mlsna.
ÚOHS provedl průzkumu 21 vybraných nemocnic, z nichž většina odpověděla, že také certifikují ve třídě 2B. „Úřad se nicméně zeptal, jestli je vzhledem k tomuto PACS systému skutečně odůvodněná ta vyšší třída 2B. Oslovili jsme certifikační orgány a Státní ústav pro kontrolu léčiv a ti nám sdělili, že to není vůbec potřeba. Zadavatel na otázku, proč vyžadoval třídu 2B, argumentoval, že to bude vzhledem k tomu, co požadují, bezpečnější. Což bohužel potom realita neukázala,“ popsal Mlsna s tím, že ÚOHS zadávací řízení zrušil.
Zleva moderátor summitu a šéfredaktor Zdravotnického deníku Tomáš Cikrt, ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv Tomáš Boráň a ředitel odboru zdravotnických prostředků Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiří Štěrba.
„Zadavatel neustál důkazní tvrzení před úřadem. Nejsme to my, kdo někomu něco prokazuje, ale přijde-li někdo k nám s nějakým argumentem, my ten argument ověříme a verifikujeme na trhu,“ uzavřel Mlsna.
Diskriminace mimounijních uchazečů povolena
Na summitu šéf ÚOHS ještě zmínil, že se v poslední době úřad poměrně často zabývá řízeními z oblasti zdravotnictví, v nichž se zahraniční dodavatelé z třetích zemí domáhají vstupu na trh Evropské unie, tedy konkrétně na trh český. „V tomto směru je důležité rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci Kolin (Společnost Kolin Inșaat Turizm Sanayi ve Ticaret založená v Turecku napadla zadávací řízení na veřejnou zakázku týkající se železniční výstavby v Chorvatsku – pozn. red.), který říká, že my jako Evropská unie můžeme diskriminovat dodavatele z třetích zemí. Buď je ze zadávacího řízení zcela vyloučit, nebo je třeba i otevřeně diskriminovat tím, že jim budeme dávat nějakou váhovou zátěž, například 20 procent oproti domácím uchazečům. A to v případě, že Evropská unie nebo Česká republika nemají sjednanou mezinárodní smlouvu, která by poskytovala recipročně stejné výhody českým firmám v daném státě,“ vysvětlil aktuální stav Petr Mlsna.
Foto: Radek Čepelák
Zdravotnický deník děkuje za laskavou podporu summitu společnostem VZP, ZPMV, Roche, Novartis, Alk, Abbvie, Abbott, AKESO, MEDDI hub, Zentiva, Sprinx a Plzeňskému kraji.
Náměstek ministra průmyslu a obchodu Jan Kavalírek předestřel plán, jak dostat Českou republiku v umělé inteligenci mezi premianty.
Do diskuzí v kuloárech se zapojil i místopředseda zdravotního výboru Poslanecké sněmovny a předseda správní rady Tom Philipp.
Téma umělé inteligence zajímá opravdu každého. Plný sál hotelu Fitzgerald.
Ředitel Národního centra elektronizace zdravotnictví Ministerstva zdravotnictví Petr Foltýn.
Zleva předseda České společnosti pro umělou inteligenci a inovativní digitální technologie ČLS JEP, proděkan pro vědu a výzkum Lékařské fakulty Ostravské univerzity Ondřej Volný, náměstek hejtmana Plzeňského kraje Tomáš Soukup a majitel a generální ředitel MEDDI hub Jiří Pecina.
Diskuze v kuloárech summitu.
Ředitel Value Outcomes Tomáš Doležal.