
Pokud nechceme skončit sto let za opicemi, budeme muset zapracovat na tom, jak rychle dokážeme zařazovat do úhrad telemedicínská řešení a nástroje využívající umělou inteligenci. V tuto chvíli totiž trvá roky, než se podaří zavést nový výkon, k němuž jsou tyto technologie potřeba, upozornil na summitu Zdravotnického deníku Technologie a inovace ve zdravotnictví Martin Sklenář, ředitel pro zdravotní politiku a úhrady holdingu AKESO.
„Když chcete zavést nový výkon, a nemusí být ani inovativní, ani na vysoké technologické úrovni, strašně dlouho trvá, než se dostane do seznamu zdravotních výkonů a standardní úhrady. Pro ilustraci, snažíme se zavést výkon ošetřovacího dne (OD) pro jedno naše oddělení, které je trochu speciální a odlišné oproti stávající standardní péči, a trvá mnoho let, než se návrh nového OD vůbec dostane na projednávání komise pro seznam zdravotních výkonů. To je obrovský handicap, protože ten, kdo technologii vyvíjí, ztrácí spoustu času a energie, nikdo mu to ale nehradí. Zainteresované strany jsou pak nuceny hledat způsoby, pokud se je vůbec podaří najít, jak péči alternativně vykázat na zdravotní pojišťovnu, pokud ji nechceme nechat celou hradit pacienta,“ popisuje Martin Sklenář.
Problém je i při kalkulaci sazebníkového výkonu, protože např. náklady softwaru je třeba rozpočítat na jedno provedení daného výkonu, což vzhledem k charakteru používání i vstupních nákladů (vytvoření a vývoj nového SW) není zcela jednoduché.
K diskuzi tak podle něj je, zda by se nedal, podobně jako u léčiv, využít mechanizmus dočasné úhrady s tím, že se v mezičase posbírají data a vyhodnotí výsledky, načež dojde buď k zařazení do standardních úhrad, nebo naopak k vyřazení.
„To je přesně platforma pro zdravotní pojišťovny, které i tak už někdy postupují. Nejprve tedy vytvořit s pojišťovnou pilotní projekt, počkat na vyhodnocení výsledků a pak to překlopit do výkonu na národní platformě,“ říká k tomu ředitel odboru regulace cen a úhrad ministerstva zdravotnictví Tomáš Troch.
Musíme zohlednit rychlost vývoje
Na druhou stranu by ale podle plátců nemělo jít o jedinou cestu. „Pilotní projekty jsou pro určité věci zajímavou cestou, ale nemělo by jít o bypass celkového celostátního zaštítění. Když se podíváme za hranice, v Německu je mechanizmus vstupu nových digitálních terapií velmi šikovně udělaný, byť chápu, že tyto věci se vždycky nedají jen bez dalšího překlopit. Nicméně pro otestování některých věcí piloty vhodné jsou a sběr klinických dat potřebují obě strany – pojišťovny i poskytovatelé softwarů a telemedicínských řešení,“ konstatuje Markéta Foldyna Hellová, vedoucí oddělení smluvní politiky Vojenské zdravotní pojišťovny.
I ona ovšem zdůrazňuje, že budeme muset zapracovat na rychlosti, jakou inovace zařazujeme do úhrad. „Najít alternativní systémovou cestu, která by zohlednila rychlost vývoje technologií, bude potřeba,“ dodává Foldyna Hellová.
Je personální vyhláška přežitek?
Naopak velkým potenciálem při využívání telemedicínských řešení je podle Martina Sklenáře možnost do budoucna snižovat kvalifikaci nositele výkonu ve chvíli, kdy výsledky vyhodnotí umělá inteligence.
„Jak se budou posouvat asistenční nástroje umělé inteligence nebo jiných řešení, bude možné využít většího poolu zdravotnických pracovníků s různými kvalifikacemi. Je to ale spojeno i s dalšími předpisy, kterých máme v ČR hodně. Personální vyhláška udává personální standardy bez ohledu na to, jaké jsou kompetence a jak je využívána umělá inteligence. Do značné míry je to překonané – personální vyhlášku už většina zemí v EU nemá, takže to jsou věci, nad kterými se zamýšlíme i z hlediska mezinárodní perspektivy. U umělé inteligence by dávalo smysl nahrazení času nositele výkonu právě využitím asistenční technologie. Je to tedy cesta, kterou postupně, byť ne dostatečně rychle, razíme,“ reaguje Tomáš Troch.
Foto: Radek Čepelák
Zdravotnický deník děkuje za laskavou podporu summitu společnostem VZP, ZPMV, Roche, Novartis, Alk, Abbvie, Abbott, AKESO, MEDDI hub, Zentiva, Sprinx a Plzeňskému kraji.










