Negativní zpravodajství, které k nám proudí ze sociálních sítí a internetu, může výrazně narušovat naši psychickou pohodu. Stačí překročit určitou hranici času stráveného konzumací zpráv a duševní zdraví začíná trpět, zdůrazňuje ředitel Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) Jiří Horáček.
Naše duševní zdraví výrazně ovlivňuje digitální prostředí, v němž žijeme své životy. A pokud to s konzumací určitého obsahu přeženeme, může to na nás mít negativní důsledky. Dokazuje to i nárůst některých typů potíží v poslední době.
„Sociální sítě a internet obecně mají spoustu výhod, ale i negativních dopadů. Lidé jsou trvale vystaveni špatným zprávám, často z velmi vzdálených oblastí. To má za následek, že na nás dopadají i věci, které by reálně s našimi životy neměly mít nic společného,“ vysvětluje profesor Horáček.
Jak přesně ovlivňuje negativní zpravodajství naši duševní pohodu?
Lidská psychika je nastavená na to, aby zpracovávala jenom určitý objem negativních zpráv. Jsme připraveni zpracovávat informace ze svého bezprostředního okolí. Tam už je negativních zpráv, s nimiž se musíme potýkat, samo o sobě dost. V současném digitálním systému se k nám ale dostávají negativní zprávy i vzdálené, distanční. Na jejich zvládání nemusí být naše mysl úplně vybavená.
Navíc si musíme uvědomit, že digitální svět, ve kterém žijeme, má tendenci preferenčně vybírat právě negativní zprávy. Ty jsou pak například na sociálních sítích nejen více prezentované, ale i více přeposílané. Takže jsme trojnásobně vystaveni riziku negativních a hlavně znejišťujících zpráv. Úplně nejhorší jsou pak zprávy, které vedou k pocitu nejistoty, nejistoty usazení ve světě. A nejistota je zásadním příčinným faktorem pro rozvoj úzkostných poruch, deprese a dalších problémů.
Lidská psychika je nastavená na to, aby zpracovávala jen určitý objem negativních zpráv. Ilustrační foto: Freepik
Jak se dopadu negativních distančních zpráv na psychiku bránit?
Už jenom to, že si je člověk míry konzumace takových zpráv vědom, je jistý protektivní mechanismus. A současně je samozřejmě dobré limitovat dobu, kterou trávíme sledováním zpráv na sociálních médiích a v digitální světě vůbec.
Tato problematika byla velmi intenzivně studována v době pandemie covidu. Ukázalo se, že když lidé během jejích vrcholů konzumovali zprávy více než dvě a půl hodiny denně, vedlo to ke zhoršení jejich psychického zdraví. Při kratší době se negativní efekt neobjevil.
Je svět ještě v pořádku?
Takže zjednodušeně řečeno stačí nepřekračovat dvě a půl hodiny čtení a sledování zpráv denně?
Vyjádřeno počtem ověřování, co nového se ve světě děje, šlo analogicky o sedm kontrol denně. Více už působilo negativně. Krom regulace doby, kterou trávíme u zpráv, tedy zkusme hlídat i počet zkontrolování zpráv.
Kontrola toho, zda svět je, nebo není v pořádku, je pro nás takzvaným zabezpečovacím chováním. Ujišťujeme se, že „náš svět je ještě v pořádku“. To děláme pokaždé, když si otevřeme nějaké internetové zpravodajství.
To ale samo o sobě nezní jako negativní jev…
Jenže toto zabezpečovací chování paradoxně vede k tomu, že se u nás snižuje tolerance zátěže. Postupně se tak vůči negativním dopadům vnějšího světa stáváme citlivějšími. To dokazují mnohé studie.
Jiří Horáček nedávno vystoupil i v podcastu Zdravotnického deníku Perspektivy zdraví. Foto: Zdravotnický deník
Číst jen titulky se nevyplácí
Hraje nějakou roli i to, zda člověk zprávy vnímá do hloubky, nebo se jimi jen v rychlém sledu proklikává?
Zda člověk čte celé zprávy, nebo jen titulky, hraje roli naprosto zásadní. Ukazuje se totiž, že lidé, kteří čtou celé zprávy a případně si k nim ještě dohledávají další informace, jsou v menším riziku zhoršení duševního zdraví. A hůře jsou na tom lidé, kteří čtou jen titulky nebo perexy.
Hrají v míře zobrazení negativních zpráv roli i algoritmy sociálních sítí?
To spíše ne. Algoritmy mají jiný dopad. Vybírají nám obsah podle toho, co jsme v digitálním prostoru dělali v minulosti. A to má za následek, že se člověk k poměrně velké výseči světa vůbec nedostane. Algoritmy zužují obraz světa, který je zprostředkovaně poskytovaný médii. Výsledkem je, že člověk je chycen ve svém vlastním světonázoru. A ten se postupně zostřuje. Extremizaci názorů vidíme dnes všude kolem nás.