Kvalita a dostupnost péče. To by měla být hlavní kritéria při rozhodování o tom, kde poskytovat péči. Podle Nikol Pazderové z pacientské organizace Bellis by tak byla škoda připravit onkologické pacientky o možnost operací nádoru prsu v jednodenní péči, aniž bychom měli jasná plošná kritéria, která by platila pro všechny poskytovatele.
Vaše organizace se zaměřuje zejména na mladší pacientky. Jak popisují své zkušenosti se zákroky v jednodenní péči?
Pomáháme všem ženám. Pokud se zaměříme na mladší ženy pod hranici screeningu 45 let, převážná část pacientek podstupuje operaci na onkochirurgiích. Zákroky bývají radikálnější, protože u mladších žen se objevují agresivnější typy nádorů. Může také jít o pokročilejší stadia, protože ještě neprobíhá screening. Provádějí se tedy často úplné ablace, pokud je tam genetická zátěž, tak i oboustranné ablace, případně se dělají okamžité rekonstrukční výkony. Většina mladších pacientek tak jednodenní chirurgii nevyužívá.
A co starší ženy?
Ty jednodenní chirurgii využívají například v Praze. Chválí si ji, protože někoho několikadenní pobyt v nemocnici stresuje. Tady mohou jít po zákroku domů. O rozsahu výkonu každopádně vždy rozhoduje multidisciplinární tým a onkolog.
Kvalita a dostupnost na prvním místě
Jak jako pacientská organizace hodnotíte krok, který by onkologickou operativu prsu v rámci jednodenní péče ukončil?
Tato možnost by neměla být zrušena. Měla by se ale hlídat kvalita péče daného pracoviště. Pokud máme zařízení jednodenní chirurgie, kde ročně udělají stovky výkonů, lze i bez lékařského vzdělání soudit, že je tam zkušený operatér a zdravotníci, kteří dokážou předat informace o následné péči. Není to totiž jen o operaci. Ženu je třeba poučit, jak o jizvu pečovat, jak hýbat s končetinou a zabývat se fyzioterapií. Nevidím to tedy tak, že je jednodenní chirurgie dobře, nebo špatně. Na druhou stranu, pokud máme pracoviště, kde se operují dva, tři případy měsíčně, není to v pořádku ani v nemocnici. Onkochirurg potřebuje zkušenosti, aby operace prováděl správně a ženy nemusely na reoperaci, případně aby byly připraveny na rekonstrukční zákrok.
V jakém horizontu obecně se dnes pohybují čekací lhůty na operace?
Trochu se to liší region od regionu a zařízení od zařízení. Standardně žena nastupuje relativně rychle. Nevím o tom, že by ženy čekaly déle než 6 týdnů. Může dojít ke zpoždění v rámci stagingu, protože před každou operací se musí určit, jestli onemocnění není metastazované a nejsou postiženy další orgány. Může se stát, že vyšetření nenavazují, nebo třeba žena onemocní respirační chorobou a může se to protáhnout. Každopádně je ale péče v tomto ohledu dobře zorganizovaná a cesta pacientky bývá relativně přímá.
Prodloužení lhůt v řádu týdnů by byl problém
Může se na lhůtách podepsat ukončení jednodenní operativy?
V tuto chvíli si nemyslím, že extrémně výrazně. Ministerstvo zdravotnictví nás ujistilo, že by nárůst neměl být výrazný. Věřím, že třeba v Praze, kde je pracovišť onkochirurgie více, k prodlení nedojde. Pokud by to ale mělo doby výrazně prodloužit – bavíme se o dvou, třech, čtyřech týdnech –, tak by to samozřejmě byl problém. V Ústeckém kraji či v Praze na Budějovické je každopádně jednodenní chirurgie využívaná, výkonů mají hodně a lékaři jsou zkušení. Byla by tak škoda, aby ženy, které si to chválí, o tuto možnost přišly.
Jak by podle pacientů bylo na místě určit, kdo péče může poskytovat? Jaká jsou hlavní kritéria?
Chápu argumentaci péči zakázat, pokud je to malé zařízení, lékař operuje slepá střeva a prso jednou za měsíc. Pak není správně, aby pracoviště mělo úhradu. Hlavní je kvalita péče a počty výkonů, které svědčí o erudovanosti. Mohou ženě zaručit, že se svěřuje do dobrých rukou. To je důležitější kritérium, než jestli je to jednodenní chirurgie nebo ne. Počty výkonů pochopitelně musí stanovit odborná společnost. Pro nás jako pacientskou organizaci je důležitá kvalita a dostupnost péče.
Blouděním lze ztratit týdny i měsíce
Kde vidíte úzká hrdla v tom, jak dnes péče o pacientky s rakovinou prsu funguje?
Nejdůležitější je začátek, aby pacientka po systému nebloudila. Při sdělení diagnózy má vědět, co bude následovat a na jaké pracoviště bude odkázaná. A projít multidisciplinárním týmem. Když se dostane z mamocentra na onkologii, ať už do komplexního, nebo regionálního onkologického centra, už problém nebývá. Na začátku ale mohou utéct rozhodující týdny a někdy bohužel i měsíce.
Jaké kroky by pomohly k tomu, aby se to nedělo?
Řeší to Česká onkologická společnost. Ta nastavila systém péče regionálních center, které s komplexními onkologickými centry spolupracují. Navržený způsob nám dává smysl. V tuto chvíli tak spíše potřebujeme, aby to opravdu fungovalo ve všech regionech. Někde to ještě tak není. Proto i v rámci Hlasu onkologických pacientů probíhají kulaté stoly, kde se snažíme ve spolupráci s kraji a komplexními onkologickými centry cestu pacientky v daném regionu narovnat a urychlit.